Síly na cestě ubývají postupně, proto jsem si jako první úsek zvolil trasu až do Českých Budějovic. Z mého bydliště na ubytování v Budějovicích to bylo 140 km. Zvesela a dobře naladěný jsem před devátou ranní vyrazil na cestu. Po výjezdu se naložené kolo lehce kinklalo, ale po chvíli jsem našel správný rytmus. Několik kilometrů jsem si v hlavě ještě narychlo projížděl seznam všech věcí, které mám s sebou. A hrdě jsem se chválil, jaký že jsem to pašák, který nic nezapomněl. To trvalo do Průhonic u Prahy, kde se mi do hlavy vloudila vzpomínka na multi-nabíječku, která zůstala doma u počítače. A protože bez tohoto doplňku to fakt nejde, udělal jsem otočku a vrátil se domů. Pak jsem již opravdu vyrazil, i když seznam věcí jsem si přehrával v hlavě až do Benešova u Prahy. Na nic jsem důležitého jsem naštěstí nepřišel (kromě hřebenu, který jsem si v Benešově za 10 Kč dokoupil). Cesta ubíhala zpočátku celkem bez problémů, počasí bylo zatím fajn a tak jsem šlapal a kochal se krajinou. V Týnci nad Sázavou jsem přejel Sázavu po zdejším mostu určeným chodcům a cyklistům a uháněl jsem dále krajinou k městu Benešov. V Benešově mě navigace poslala na známou to silničku E 55. Netrvalo dlouhou a první primitivní vylízanec v kamionu kolem mě profrčel asi ve 100 km rychlosti s odstupem cca 20 cm. Kolo se znatelně zhouplo a já se mohl v klidu opřít o kola kamionu...Po silnici jsem měl jet asi jen 10 km, ale nevydržel jsem ani 100 metrů. Z kola jsem slezl a vydal jsem se pěšky po trávě k místu, kde se dalo přejít na druhou stranu do města. Víte, je mi jasné, že v českých luzích a hájích tohle není dobrá volba. Na druhou stranu, ta silnice není zpoplatněna, takže na ní s kolem můžete. Ale je to více méně na vlastní nebezpečí. Ale platí to jen v Čechách. Až vyjedete za hranice do Rakouska a Itálie, nic takového se Vám nestane. A to ani na frekventovaných silnicích. Je to doslova kulturní šok. Najednou vjíždíte do zemí, kde jsou lidé k sobě ohleduplní a neléčí si na silnici své těžko pochopitelné mindráky, zášť a sexuální frustraci...V Benešově jsem dokoupil zásoby pití, do navigace jsem si vložil trasu pro horské kolo a pokračoval jsem dále již klidnou a pohodovou cestou, která vedla často po vedlejších silnicích. Někdy jsem také jel po menších silničkách a stezkách mezi poli, ale ty cesty byly asfaltové a v pohodě průjezdné. Nikde ani živáčka, prostě parádní jízda, kochání se krajinou a občasná malá zastávka na pití a „vyklepání” nohou. Jediné co mě začalo trochu nebo spíše více trápit byla stále stoupající teplota vzduchu a spalující slunce, jehož teplota se pohybovala mezi nepříjemnými 33 - 35 stupni. A jak mnoho cyklistů ví, v krajině je stále méně lesů, takže to do vás pálí o sto šest. Proto je důležité využívat jakékoli zastávky k doplnění tekutin. Z tohoto důvodu je dobré vyrážet na expedici ve všední den, je to jednodušší, protože ve větších vesnicích stále fungují venkovské obchody. Krajina Benešovska je krásná. Krásné vyhlídky do krajiny mě nutily zastavovat a kochat se podhledem do krajiny. Alpy to sice nejsou, ale i tak je to paráda. Jenom těch lesů by mohlo být více. Krajina v Čechách je často podobná té na fotce, tedy pole kam oko dohlédne, občas strom či stromeček nebo něco co připomíná les, ale lesem to není. Při svých cestách po Čechách se často setkávám s tím, jak dokáže být čeština nádherná. Při cestě na Šumavu mě navigace téměř vždy vede přes krásnou středočeskou obec Krchov. Vítá mě zde velká dřevěná lebka. V obci Žebrák zase visí na ceduli s názvem obce doslova toto: Žebrák - zákaz podomního prodeje! A do výčtu zajímavých názvů obcí samozřejmě patří také obec s názvem Pičín. Pičínů je v Čechách více, tenhle Pičín leží nedaleko středočeského Jankova a je zde dokonce i známý Pičínský rybník. V Pičíně je fajn, klid a pohoda! Když jsem projel Středočeským krajem, uvítal mě kraj Jihočeský. A opět jsem se kochal. Nádherné výhledy do krajiny, nikde nikdo, jenom já a příroda okolo. Tahle jízda byla až romanticky krásná. Navíc v této části jihočeského kraje jsem již měl za sebou přejezd Vlašimské pahorkatiny a také profil krajiny byl v tomto úseku o něco milostivější. Ale úplně bez kopečků to až do Budějovic rozhodně nebylo. Někdy je to nahoru a dolů, ale tyto úseky střídají úseky rovinaté a lehce se svažující. Projedete městem Tábor, kde můžete opět doplnit tekutiny a minete Veselí nad Lužnicí, v jehož okolí končí oblast Třeboňských rybníků. Na koupání to není, ale nohy si zde zchladit můžete. Na celém úseku trasy bylo fajn, že jsem jel více méně po vedlejších silnicích a stezkách, opět nikde nikdo, sem tam vysoká a ptačí zpěv. A také můj! Prostě paráda. Jediné co mi trochu nebo spíš více vyčerpávalo bylo tropické počasí. Měl jsem kliku, že se nevytvořila žádná bouřka, ale to jsem tak nějak věděl již před jízdou. Zkrátka jsem věřil předpovědi počasí, nic jiného mi také nezbývalo. Díky horkému počasí jsem měl asi 40 km před Budějovicemi trošku krizi. V obci Zeleč, jsem si v místní hospůdce dal vychlazenou kofolu. Normálně tyhle tlamoplepy nepiju, ale tentokrát mi to dost pomohlo. Za prvé, byla fakt ledová a osvěžila. Za druhé, dalších dvacet kilometrů jsem díky ní letěl jako raketa. Až sem tomu nemohl uvěřit. Ale svaly byly sluncem a dlouhou cestou s naloženým kolem vyčerpány a tahle cukrová bomba je prostě znovu nabyla. Přibližně po dvaceti kilometrech jsem to zopakoval a do Budějovic jsem dojel jak závodník Tour de Čehokoliv, kdy si kluci po 200 ujetých kilometrech jdou ještě zašlapat na trenažér s úsměvem na tváři...V Budějovicích jsem byl na kole poprvé a popisuji je v samostatném výletu. Zejména jejich historickou část. V Budějovicích jsem měl domluvený penzion. Stojí na kraji města v klidné části na příjezdu od Prahy. V centru jste na kole za pět minut. A na mě čeká postel, sprcha a spánek. Musím přiznat, že jsem z té jízdy v celodenním vedru byl tak splavený, že jsem si dal v Budějovicích den odpočinku a alespoň jsem se podíval po městě. A udělal jsem dobře. Následná etapa do Linzu nebyla zrovna nenáročná. Pokud budete někdy v Budějovicích shánět kvalitní ubytování za rozumnou cenu, můžete využít stejný penzion https://www.jizni21.cz/4_kontakt.html Shrnutí první etapy: po počátečních zmatcích a návratem pro nabíječku, byla první etapa cesty k moři do letoviska Grado nádherná, i když fyzicky náročná. Jen kdyby nebylo takové horko. Ale zase nepršelo, ani mě nezastihla bouřka, takže celkově hodnotím první etapu pozitivně. A přestože jsem pravidelně doplňoval tekutiny, přijel jsem do Budějovic tak splavený, že jsem se jen stačil umýt a okamžitě jsem usnul. Takže den odpočinku přišel vhod. Byl jsem i spokojený s tím kudy trasa vedla. S výjimkou nájezdu na E55 u Benešova, vedla cesta nádhernou krajinou s minimálním provozem. A kilometry uvádím i s návratem pro nabíječku, jinak by to bylo 140 km. Malá odbočka k ohleduplnosti na silnicích: upřímně říkám, že se nás u situace hodně zlepšuje. Je to díky stále se zvyšující popularitě cykloturistky a cyklistiky obecně. A mnoho lidí, kteří byli dříve vůči cyklistům bezohlední, nyní zažívají jak je takové chování nebezpečné na vlastní kůži. Nedávno jsem četl článek ve kterém jistý imbecil říká toto: „Představte si, že jsem předjížděl v zatáčce cyklistu a naproti mně vyjelo auto!” No baf, ty vole! Tohle jsem, bohužel, viděl již mnohokrát. Ono to na silnicích není jen o běžné lidské ohleduplnosti, a to oboustranné. Ale bohužel také o obyčejné lidské hlouposti...