Ale nakonec jsem našel fajn místo, takže dobrý. Přestože Atterské jezero je velmi navštěvované, množství lidí se zde zkrátka rozloží. Když jsem jezero spatřil poprvé, vyrazilo mi to dech...Lipno bylo fajn, ale tohle je paráda! Ani cesta samotná nebyla nějak náročná. I když jsem se nakonec znovu dostal těsně nad stovku. Z Lince jsem vyjížděl ráno a k jezeru jsem dorazil dostatečně včas abych si našel ubytování a ještě si jezera užil. Z Lince jsem vyjel po cyklostezce vedoucí podél hlavní silnice, a tak to pokračovalo až za Linec, kde se cyklostezka střídala s úseky vedlejších silnic. Způsob jakým jsou v Rakousku budovány cyklostezky by mohl a měl být příkladem i pro nás. Není žádný důvod nestavět podél měst cyklostezky tak jako v Rakousku. Jen se musí chtít. Jsem osobně rád za každý cyklo-pruh či stezku. Na druhou stranu je smutné, když vidím nové cyklo-pruhy a již mi některý z politiků hlásí, že až tam bude on, tak je nechá smazat...Fakt nevím co na to říct, když někdo tohle považuje za politiku. Mindráky,zloba, kdo ví... Ale to je asi na jiný článek. Co se terénu týká, jedná se o nenáročnou etapu, většinou po rovině. Opět jsem měl štěstí na počasí, ostatně jako po celou dobu expedice. Sluníčko svítilo, ale v této části Rakouska rozhodně nebylo spalující. Teplota vzduchu se pohybovala okolo příjemných 25 stupňů. Pro jízdu na kole ideál. A tak si jedete krajinou, která připomíná naše Polabí a projíždíte typickými rakouskými vesnicemi. A jako na všech etapách i na této bylo velmi důležité doplňovat tekutiny. Byla neděle a v Rakousku se v neděli opravdu nedělá. Takže projíždíte vesnicemi či městečky a všude je zkrátka zavřeno. Výjimku mají restaurace a cukrárny. A také benzínky. To byly také jediné zdroje, kde jsem v neděli v Rakousku mohl doplňovat tekutiny a energii. Kdyby jste někdy projížděli Rakouskem v neděli, je fajn tohle vědět. No, ale stále jsem v Rakousku, cyklistickém ráji. Cyklostezky jsou zde opravdu krásné, udržované a nenáročné. A terén se s ubíhajícím časem a přibývajícími kilometry spíše svažoval. V téhle fázi cesty, jsem za nejtěžší část expedice stále považoval průjezd přes Čechy a Šumavu. V Rakousku jsou cyklostezky dobře značené, ale trochu jinak než u nás. A i když někdy vede stezka po šotolině, dá se po cestě bez starostí uhánět na „plnej kotel”. Podklad je totiž skutečný štěrk, bez kamenů, jak to dobře znám z Čech, kdy je potřeba na cestě kličkovat aby jste nenajeli na nějaký velký, ostrý kámen který zde dělníci v dobré víře zanechali...Je to zkrátka jiný level. U sousedů jezdí na kole kde kdo, cyklistika je zde velmi oblíbená a tomu odpovídá i infrastruktura. A navíc ten pocit, že se mě při cestě po silnici nikdo nesnažil zabít, tak tenhle pocit ve mně zůstane na dlouho. Na a pomalu se blížím do cíle své dnešní etapy. Atterské jezero je svojí rozlohou obrovské, věnuji se mu v samostatném popisu. Ale jak můžete vidět i z této fotky, jedná se o nádherné jezero pod Alpami. Alpy samotné na pozadí se zvedají postupně. V části jezera, kdy přijíždíte tzv. seshora, je opravdu hodně ubytovacích zařízení. Ale jezero je rozlehlé a vyšší alpské vrcholky jsou až dále. Na mapě je to část spíše dole. Zajímavé pro mě bylo, že v této první části, která byla samozřejmě také krásná, bylo sehnat ubytování bez hóódně dřívější rezervace v podstatě nemožné. Plné zde byly i kempy. O pár kilometrů dále, se mi ubytování sehnat podařilo. Přespal jsem v kempu Bruckbacher. Tohle ubytování jsem sehnal až po dvou neúspěšných pokusech jinde. Nakonec jsem byl rád, že jsem se ubytoval právě zde. Kemp je nádherný, čistý. Čisté jsou sprchy i záchody, tomu místu není co vytknout. A cena? V roce 2024 to bylo 16 euro za noc a stan. U jezera jsou také stolky a lavičky, můžete se tedy koupat pod Alpami nebo rozjímat u stolu a odpočívat. Lepší místo na ubytování jsem snad ani nemohl najít. Nicméně po vlastních zkušenostech, bych si příští pobyt u Atterského jezera rezervoval předem. Expedici do Itálie jsem absolvoval v druhé polovině června. A nejspíše i proto jsem měl kliku a ubytování jsem nakonec našel. Ale bylo to o fous. A taky jsem zde potkal sympatický pár cestovatelů z Holandska, které tímto zdravím. I když si to asi nepřečtou... Nádherný byl také západ slunce u jezera pod Alpami. Ani fotka asi nevyjádří ten nádherný pocit, kdy stojíte na molu a užíváte si tu nádheru. Od jezera se mi nechtělo odejít. Doma tohle prostě nemáme. Jo a voda je zde průzračně čistá a osvěžující. To znamená studená. Přikládám také jednu fotku kempu. Jak vidíte je tu pravý a nerušený klid. U jezera je samozřejmě kempů více, další jsou i dále dolů a samozřejmě také na druhé straně jezera. A jako poslední přikládám fotku z restaurace kousek od kempu. Jednalo se o klasickou pizzérku. Ale kde máte při jídle takovýhle výhled? Shrnutí 3. etapy: co se týká náročnosti, jednalo se o zatím nejpohodovější část cesty. Kopce po cestě veškeré žádné, počasí ideální, zkrátka úžasný den pro jízdu. Většina trasy vedla po cyklostezkách, občas jsem jel po silnici, ale v součtu to bylo jen pár kilometrů. Krajina svým terénem připomínala spíše české Polabí. Jen s tím ubytováním to bylo o fous. Pokud by jste někdy přemýšleli kde strávit dovolenou, Atterské jezero je určitě správná volba. Šťastnou cestu.