Od Atterského jezera se mi nechtělo. Ale cílová destinace to nebyla. Po snídani jsem opět složil stan a vyrazil jsem směrem Salcburk. V Salcburku jsem nikdy nebyl, věděl jsem jen to, že se jedná o mimořádně hezké město a to se mi také potvrdilo. Salcburk popisuji v samostatném výletu. Od jezera jsem opět najel na cyklostezku, která se občas křižovala se silnicí. Dostal jsem se tak nad jezero odkud byly nádherné výhledy. Jezero je svou rozlohou asi tak 2 x Lipno a po své délce se klikatí, takže dostat ho celé do záběru je nemožné a to ani jako panorama. Možná z dronu by to problém nebyl, ale ten jsem s sebou opravdu netahal. Když dojedete na konec Atterského jezera, přejedete mostík a jste u jezera Mondsee. I tohle jezero je úchvatné krásné a i zde jsem často stavěl a kochal se výhledy. Voda je zde stejně čistá a také stejně studená. Co do rozlohy, je Mondsee přibližně stejně velké jako naše Lipno. Ale panorámata jsou zde jiná. Tahle oblast Rakouska je cyklisty hodně oblíbená, kopce zde žádné nejsou, jedná se o čistou placku. A trasa vede většinou po asfaltové cyklostezce, která vede přes menší malebné rakouské vesničky. V těchto vesničkách však neexistují obchody jak je známe od nás, pití si nakoupíte pouze při průjezdu menšími městečky. Naštěstí jsem tohle vyřešil u Atterského jezera, kde jsem narazil na menší Interspar a vody na pití jsem měl dostatek. Okolo jezera Mondsee jsem projížděl skrze několik cyklo-tunýlků. Ani se nedivím, že zdejší cyklostezky jsou tak oblíbené. Šlapete po rovině a kocháte se výhledem na Alpské masivy. A i když to nejsou ty nejvyšší kusance, většina z nich má nadmořskou výšku přes tisíc metrů. A když je Vám hodně horko, ochladíte se u jezera. Komu by se to nelíbilo? Cesta ubíhala bez sebemenších problémů. Nakonec jsem v dálce spatřil Alpy, které Salcburk z této strany obklopují. No a znovu jsem musel zastavit abych si ten výhled užil. V Salcburku je několik kempů a velké množství hotelů. V téhle části expedice je složité plánovat ubytování. Můžete samozřejmě používat aplikace jako booking nebo trivago. Jen je třeba počítat s tím, že v Rakousku je to trochu dražší než u nás. Ale to už je věc osobních preferencí. Já spaní pod stanem úplně nemusím. Zároveň jsem ale díky stanu v Rakousku ušetřil celkem dost za ubytování a peníze jsem utratil jinak. Většinou za vstupy do muzeí nebo na památky. Navíc se ne vždy musí podařit nějaké ubytování najít a potom je stan nutností. Mně se nakonec dost hodil i při cestě zpět, o tom však více v popisech dalších etap a útrap. A protože byl červen a sezona ještě nebyla v plném proudu, bylo ubytování v kempech bez problémů. Tedy kromě Atterského jezera, tam už jsem se pomalu rozhlížel, kde to zalomím. To ale v Rakousku není vůbec jednoduché. Většina luk někomu patří a jsou téměř vždy viditelně ohraničeny. Nakonec jsem se ubytoval v kempu Nord Sam. Jedná se o autokemp, určený především pro karavany. Ale jsou zde také dvě stanoviště a místa tu bylo dost. Za osobu stan a noc jsem zde platil 22 Euro, to bylo jednoznačně nejvíce ze všech rakouských kempů. Čechy mají v Rakousku rádi. Když se na recepci dozvěděli, že jsem Čech, syn paní majitelky mi to chtěl dát se slevou pouze za dvacet. Ale paní byla neoblomná...Takže 22. V Salcburku jsem nakonec zůstal na dvě noci a rozhodně jsem nelitoval. Ani náhodou jsem neviděl, vše co Salcburk a okolí nabízí. Ale věděl jsem co jsem vidět chtěl a to se povedlo. Třeba zámek Hellbrunn. U mě většinou vítězí historické památky a těch je v Salcburku habaděj. Nad městem jsou také dech-beroucí vyhlídky. Ty jsou krásné zejména v podvečer. A protože jsou na kopci, moc turistů na nich nenajdete. Pokud budete někdy v Salcburku, rozhodně si je nenechte ujít. Salcburk s jeho památkami popisuji v samostatném výletu. A tak nakonec přikládám fotku jednoho cyklo-blázna, který se vydal na cestu Evropou. Ty dvě holky vpravo dole, jsou moje kámošky ze Salcburku. A právě hledají volné místo na lavičkách, kde mi naservírovaly místní specialitu mistra Mozarta... Shrnutí 4. etapy: tahle etapa byla nejkratší etapou expedice, ale na kráse jí to nic neubralo. Celou cestu jsem se opět kochal, fotil jak Japonec na zájezdu a celou trasu jsem si opravdu užil. Nenáročný byl i profil trasy. V podstatě jsem jel celou dobu po rovině, která se občas mírně svažovala. Kemp byl v pohodě a Salcburk je místem, kde se opravdu vyplatí udělat si pauzu. K vidění je zde toho více než dost. Salcburk je také místem kde začíná legendární cyklostezka Alpe Adria Radweg, která končí až na březích moře v letovisku Grado. Šťastnou cestu.