V Salcburku začíná legendární cyklostezka Aple Adria Radweg, která končí v Italském letovisku Grado. Ze Salcburku jsem jel dlouho nádhernou krajinou podél řeky Salzbach. Dle aplikace mapy cz, začíná cyklostezka kousek od vlakového nádraží. Nenašel jsem zde však žádné oficiální označení začátku cyklostezky, i když vím, že někde by zde být mělo. Ale v době kdy jsem zde byl já, probíhala v okolí nádraží rušná stavba a je tedy možné, že toto označení zůstalo někde za ohraničením stavby nebo bylo dočasně odstraněno. To ale nic nemění na tom, že cyklostezka zde opravdu začíná a poznáte to při výjezdu z města, kde je na ukazatelích pro cyklisty označena ona legendární Alpe Adria. Jen je potřeba vědět, že v mapách cz, je cyklostezka pod trasou pro horská kola. Vím, že někteří cyklisté si dávají do navigace silniční trasu, ta ale vede po Alpe Adria pouze sporadicky. Jel jsem dále po poměrně dlouho po rovinaté a nádherné cyklostezce. Ta je v některých úsecích asfaltová a v jiných štěrková. Ale tyhle štěrkové cesty dávají zcela zapomenout na české štěrkové cesty, kde nejsou výjimkou velké ostré kameny nebo různé menší či větší výmoly. Po těhle cestách se jede rychle, snadno a bez obav z defektu. Když se mě někdo ptá, která část trasy se mi líbila nejvíce, tak váhám. Ono je těžké na celé dlouhé expedici zvolit nejkrásnější úsek, protože kochací byla většina cesty. Ale jízda s přímým výhledem na Alpy, na to jsem opravdu nebyl zvyklý a každou chvíli jsem zastavoval abych si udělal hezkou fotku a taky si tu nádhernou krajinu užil. Cesta od začátku po Alpe Adrie ubíhala svižně. Opět jsem využíval každého otevřeného obchodu v menších městečkách, k dokoupení tekutin a rozhodně jsem chybu neudělal. Alpe Adria je ve své první části opravdu nenáročná a pohodová. Ta pohodička se však končí v městečku Schwarzach im Pongau. Tady se cyklostezka zvedá na kopečky a trasa dále vede na údolím řeky ve stylu nahoru a dolů, trochu častěji nahoru. Ale zase si užíváte nádherné a dech-beroucí výhledy do krajiny. A to jak vnímáte tuto část cesty samozřejmě ovlivňuje to, jak dlouho jste na cestě a kolik máte naloženo na kole. V tomto úseku také na nějakou dobu končí možnost doplnit tekutiny v běžném obchodě. Narazíte snad jen na jednu restauraci. Cyklostezka dále směřuje do lázeňského městečka Bad Gastein. Městečko je položeno částečně v údolí, ale větší část lázní i domů je na kopci. Takže to budou asi lázně na pohybové ústrojí. Tady si něco k pití určitě koupíte, je tu dost restaurací a kaváren. Klasický obchod jsem zde nezahlédl, ale městečko není úplně malé, hostů zde bylo dost, takže tam asi někde bude, ale s jistotou to nevím. V Bad Bad Gasteinu stojí za vidění zdejší vodopád. Bad Gastein leží v kopci. A je nutné ho přejet. Šlapal jsem nahoru s naloženým kole a dalo mi to celkem zabrat. Projížděl jsem okolo švihaček lázeňských, které udiveně komentovaly moje kolo slovy „nicht electric? ÓÓ”. „Ja, nicht electric!” odpovídám. A pokračuji dále, do Bockesteinu. Pokud pojedete po Alpe Adria, do tohoto místa dojet jednoduše musíte. Po svých se dále přes Alpy nedostanete. A musíte využít zdejší autovlak. Nádraží je zasazeno pod vrcholky Alp, takže další úžasné místo na kochání. Na vrcholcích byl stále vidět sníh a to byl již téměř konec června. Vlak projíždí cca 10 minut tunelem pod Alpami. Na další stanici Mallnitz-Obervellach je konečná. A také krásný a dlouhý sjezd do cíle dnešní etapy, kterou je kemp v městečku Obervellach. Ten je zasazený mezi Alpské kopce, kromě stanů, jsou k dispozici také chatky a také místa pro karavany. Za mě byl tohle nejhezčí kemp na cestě, s úžasnou vyhlídkou na okolní Alpské kopce. A cena pro mě a stan byla 15 Euro. Za odměnu jsem si dal úžasnou instantní polévku - hovězí vývar s játrovými knedlíčky. Tuhle mňamku nedostanete ani v 5* hvězdičkovém hotelu. A jako druhé jídlo pořádnej kus lovečáku. Obyvatelé kempu mě zdálky pozorovali. No spíš zírali. Ale bylo mi to jedno. Měl jsem hlad. Klidně bych snědl i je. Nezapomenutelný byl i samotný sjezd od nádraží do Obervellachu. Kemp byl čistý, řekl bych až luxusní. A jako všude v Rakousku jsem mohl používat sprchu bez používání žetonu. Jen je potřeba vědět, že zdejší sprchy pouští vodu v intervalech asi jako v bazénech. Ale to není nic hrozného. Voda teče a teče teplá. A to je důležité. Po dni na kole je horká sprcha požehnáním. A také nutností...No a samozřejmě výhled do krajiny byl v kempu také super. Shrnutí 5. etapy: etapu ze Salcburku hodnotím jako náročnou, zejména její druhou část. No, ale v Alpách se nakonec ani nic jiného čekat nedalo. Moje vnímání náročnosti bylo samozřejmě ovlivněno tím, že jsem vyjížděl z Prahy a měl jsem již v nohách docela dost kilometrů. Ale ty výhledy a nádherná krajina dávají na nějakou únavu zapomenout. A zase tak hrozné to nebylo. Jsem také rád, že jsem si vybral kemp v Obervellachu. Jo, a taky, že měli volno! Ale byl stále konec června, a hlavní sezona teprve přede dveřmi. Večer usínám jako miminko. Šťastnou cestu.