Na kole na Šumavu nevyjíždím poprvé. Vždy se však snažím objevovat jinou část Šumavy než posledně. Tentokrát jsem se rozhodl pro střední část Šumavy s ubytováním poblíž města Vimperk, který je nazýván bránou Šumavy. Tras kudy jet je vždy na výběr více. Já jsem si zvolil cestu přes CHKO Brdy, které je nově přístupné pro turisty a cyklisty. Cyklotras je zde dost, celkem si šlápnete a Brdy samotné stojí za samostatný výlet nebo spíše výlety.
Kolo umýt, namazat a naložit. A jede se.
Cestu jsem plánoval tak, abych navštívil co nejvíce zajímavých míst, proto jsem celkově najel o pár kilometrů více nežli bych musel. Ale stálo to za to. A jako vždy když vyrážím s naloženým kolem takhle daleko, jsem si cestu rozdělil do dvou dnů. Velmi zajímavá byla už první část cesty přes CHKO Brdy. Do Brd jsem vjížděl až těsně před městem Hořovice a tímto úsekem jsem je projížděl skrz, směrem na Březnici. Že Brdy jsou pohoří a jsou zde kopce se dalo čekat. Přesto mě to překvapilo. Bývá obvyklé, že když vyjedete kopec, následuje sjezd. Zkrátka nahoru a dolů. Ne v Brdech. Ty kopce byly opravdu nekonečné, obzvlášť s naloženým kolem to byl slušný záběr na fyzičku. Vyjedete kopec, dlouhý táhlý, nevidíte konec. Když si myslíte, že jste na vrcholu, následuje lehce se zvedající rovina a znovu dlouhý táhlý kopec. Ale i ty sjezdy tu jsou, jenom neodpovídají množství vyšlapaných kopců...No, ale nakonec na kole se jezdí mimo i jiné kvůli fyzické kondici, takže ve výsledku je to nakonec fajn výzva. A v Brdech je nádherně.
Za vrcholem kopec nekončí.
V Brdech však nejsou jenom kopce. Já jsem mimo jiné projížděl po okraji bývalé vojenské oblasti Jince. V CHKO Brdy, jsou různé vodní nádrže a rybníky uprostřed přírody, například rybník pod Valdekem. Ve většině z nich je koupání zakázáno.
Jeden z Brdských rybníků. Valdek.
Dalším zajímavou nádrží uprostřed nerušené přírody je vodní nádrž Obecnice. Zajímavostí tohoto místa je, že se plní vodou z rašelinových brdských potoků a potůčků a to je také důvod, proč se zde nikdy neuchytila výsadba ryb. Voda má tak vysokou kyselost, že to není možné. Koupání v nádrži nedoporučuji.
Obecnice. Nádrž doplňovaná rašelinovými potoky.
Poslední nádrží okolo které jsem v Brdech jel, je nádrž Pilská. V době svého vzniku v 19. století, sloužila nádrž jako zásobárna užitkové vody pro stříbrné doly v Březových Horách. Dnes slouží jako jedna ze zásobáren pitné vody pro Příbram, koupání je zde tedy zakázáno. U hráze je vybudované menší posezení, kde si můžete odpočinout a relaxovat pohledem na vodu a okolí nádrže.
Vodní dílo Pilská.
No a tím jsem se přiblížil konci Brd a konečně následuje slušný sjezd. A konečně se blížím do konce prvního dne, který jsem zakončil přespáním ve středočeské Březnici. V Březnici je zajímavý a hezký renesanční zámek, který zcela jistě stojí za návštěvu. Březnice je příjemné malé městečko na okraji středočeského kraje.
Renesanční zámek v Březnici.
První den jízdy mám úspěšně za sebou. Byla to fuška, zejména část přes Brdy, tu si dlouho zapamatuji. Ale zase nic hrozného, jet se to dalo, jenom jsem si trochu šlápnul...Na cestě přes Brdy je dobré to, že jedete v podstatě celou trasu po asfaltových cestách. Tedy alespoň v části, kterou jsem projížděl já. Na druhou stranu jsou to Brdy, a v jiných částech to bude třeba jiné, to zatím nevím, protože jsem je zatím celé neprojel. Je potřeba vědět, že se jedná o bývalý vojenský prostor a na mnoha místech jsou zde cedule se zákazy vstupu. Tak tolik k prvnímu dni a nyní hurá na jih a na Šumavu.
Cestou jsou mnohá další zajímavá místa, která stojí za návštěvu, například zámek Blatná. Komu tento zámek nic neříká, jedná se o zámek, kde se natáčela pohádka Šíleně smutná princezna. A tu u nás zná opravdu každý.
Zámek Blatná. Zná ho každý Čech.
No a jede se dál. Dalším místem, kde jsem se zastavil, bylo město Strakonice, město strakonického dudáka. Dominantou města je místní hradozámek. Je otevřený po celý den. Bohužel pro mě, bylo pondělí a prohlídky se na některých hradech a zámcích v pondělí obvykle nekonají. Například ve Strakonicích.
Hradozámek Strakonice.
Po prohlídce Strakonic znovu usedám na kolo a vyrážím směr Vimperk. Jestliže část cesty ke Strakonicím mi připadala fyzicky méně náročná, za Strakonicemi jsem pomalu začal měnit názor. Čím více jsem se přibližoval k Vimperku, tím více jsem pociťoval, že se blížím skutečně do hor. Na Šumavě jsem nebyl poprvé, jak jsem se zmínil výše. Byl jsem u Nýrska v oblasti ledovcových jezer a na Lipně. Obojí byla co se týká kopců a fyzické náročnosti sranda v porovnání s oblastí do které jsem mířil. Tahle část Šumavy jsou skutečné hory. A jsem rád, že jsem si oblast okolo Vimperka a dále dolů vybral jako cíl dovolené. Vimperk samotný je pěkné město se zajímavým zámkem, který určitě stojí za návštěvu.
Zámek ve Vimperku.
Ubytování jsem si vybral v apartmánech Lipka. Lipka je kousek za Vimperkem, přibližně 6 km. Ono se řekne 6 km pouhých. Ale těch 6 km bylo neustále do kopce zvedající se a klikatící se silnicí. Na závěr a s naloženým kolem opravdová chuťovka. To si nestěžuji, popravdě jsem byl rád, že jsem si dal pořádně do těla. Večer jsem pak usnul jako miminko.
Likpa u Vimperka. Jsem v cíli.
Shrnutí výletu: výlety na Šumavu mám opravdu rád. Celá Šumava je nádherná a pokud je možnost strávit zde nějaký čas, vždy ji rád využiji. Cestu si obvykle rozkládám do dvou dnů, jet s naloženým kolem je přece jenom něco trochu jiného než s baťůžkem na zádech. Trasu si samozřejmě zvolí každý podle sebe, není ale špatné navštívit i zajímavá místa cestou. A zajímavostí je všude dost. Nejde jenom o to prolítnout republiku na kole, ale také něco vidět. Proto tyto cesty opravdu miluji, přestože jsou dlouhé a náročné na fyzičku. Vždy si to opravdu užívám a Vám přeji to samé. Lipka je ideálním místem pro výlety dále na Šumavu, staví zde dokonce i vlak, který jezdí ze Strakonic až do Volar. Pokud se Vám nebude chtít šlapat, můžete ho využít. Šťastnou cestu.