Úplně prvním důvodem proč jsem jel na Švédské šance, byl ten, že jsem chtěl jet na nejjižnější bod České republiky a cesta je tudy mnohem pohodlnější nežli přes Čechy, jedete ji celou po asfaltu. No a cestou míjíte právě Švédské šance, což bylo místo obrany proti Švédům v období 30-ti leté války. Děla, která tu jsou můžou dnes působit úsměvně, ve své době to však byla mocná zbraň. Je zde také pamětní kámen a pokud ovládáte němčinu, můžete si nápis přečíst. Je fajn, že je zde dvojjazyčná info cedule a ten druhý jazyk je čeština. Do cíle výletu jsem jel přes bývalý hraniční přechod. Pro mě jako pro člověka, který bydlí a žije ve středu České republiky, není obvyklé přejíždět státní hranici jako cyklista. Takže to co by místní minul, já jsem nafotil. Na hranicích se také nachází pomník českým hraničářům z dob první republiky. Není to tedy pomník těm komunistickým. Pomník je však trochu zastrčený a v autě si ho nejspíše ani nevšimnete. Je zde taky info cedule věnovaná celnímu úřadu ve Studénce. Ke Studénce bych Vám rád něco řekl. Kdyby se Studénka jmenovala Václav, bylo by to jedno. Když touto vískou, která přiléhá k hraniční silnici projíždíte, vidíte zde velkou tržnici Václav a dále již jenom masážní salony, salony na nehtíky a podobně. Běžný dům u silnice neuvidíte. Kdo ví jestli takové ve Studénce vůbec jsou. Jak jsem se již zmínil, dojet na kole až do Rakouska je pro mě svátek, proto jsem si vyfotil svoje kolo už za kopečkama. No, ale nakonec jsem se vrátil domů do Čech. Jen uvítací výbor chyběl... A nakonec nesmí chybět selfíí z čáry. Promiňte, za čárou. Shrnutí výletu: výlet na Švédské šance byl fajn. Byl součástí celodenního výletu, který měl svůj cíl v nejjižnějším bodě České republiky. Místo samotné je velmi klidné, žádného turistu jsem zde nepotkal. Je na Vás kudy se budete vracet zpět. Od Šancí je na dohled Česká republika a její nejjižnější bod, tak když už zde budete, zajeďte si ještě na toto místo. A kudy zpět? Máte dvě volby. Vrátit se stejnou cestou jakou jste přijeli, která je bezpochyby příjemnější jelikož vede po asfaltu a silnice z Čech zde není nijak frekventovaná. Anebo pokračovat od nejjižnějšího bodu přes Čechy, to je cesta s hezkými výhledy do krajiny a na šumavské lesy (ty co zbyly), tu jsem zvolil já, ale cesta vede po polní cestě, která má častější kamenité úseky, kudy kolo povedete. Ale nic hrozného to není. Zajímavostí výletu bylo, že když jsem byl na Rakouské straně bylo slunečné počasí a měl jsem opravdu krásný výhled na černé mraky a bouřku v Čechách. Kilometry jsou za cestu od pensionu v Milné do Bad Leonfeldenu. Šťastnou cestu.