Cesta, kterou jsem si vybral je příjemná , vede stranou hlavních silnic po cyklotrasách a cyklostezkách. Kratší úsek mezi Mukařovem a Kozojedy vede v lese po lesní cestě, ale nic hrozného, v pohodě jsem to na svém gravel. biku projel. Cestou se můžete zastavit také na dalších zajímavých místech, v okolí je jich dost, ale ty popíšu v samostatném výletu. Skanzen je koncipován jako staročeská vesnice. Stavby, které jsou zde umístěné nejsou původní, muzeum zde shromažďuje památky z celých Čech a to v přibližném rozmezí období 17 až 19. století. Žádná stavba není stejná a každá zachycuje různé období. Domečky působí na první pohled útulně a až romanticky, zvláště za hezkého počasí. Kdo však zná historii ví, že život na české vesnici v tehdejší době rozhodně nebyl jednoduchý a do romantiky měl opravdu daleko. Pohled do typické staročeské světnice. Společné posezení vypadá moc pěkně, opět s nádechem romantiky. Stav na pravé straně fotografie napovídá, že chudák hospodyňka se nejspíše za celý den nezastavila a tkalcovský stav ji strašil už od snídaně. Tedy pokud vůbec snídala. V Čechách té doby bývaly hladomory z neúrody a vysokých odvodů dávek panstvu časté. No, ale abych nevyprávěl jenom smutné věci. Z fotografie můžete vidět staročeskou kovářsko - kutilskou dílnu. Je tedy vidět, že opravárenství v Čechách má dlouhou tradici a že základy nenapodobitelného umění českého kutila, tak úžasně přesně ztvárněných dnes populárními postavičkami Pata a Mata, mají své hluboké historické kořeny. Jestli je něco, co lze tehdejším lidem žijícím na vesnicích trochu závidět jsou to jejich tehdejší peřiny, zvané duchny. Někteří z nás pamatují tyto duchny z domů svých babiček. Spát v nich bylo jistě úžasné. Když vezmu do v úvahu, že lidé si v klidu mohli na noc otevřít okno, být zalezlí v teple pod duchnou a nemuseli naslouchat libému zvuku projíždějící tramvaje nebo řevu z motorů aut, tak jim trošičku závidím...údržba sice byla asi složitá, ale když se podívám na dnešní peřiny..., tak vím že tohle jsme ještě nepřekonali. Mechanizace na tehdejší vesnici byla minimální, vše se dělalo ručně, za pomocí jednoduchých nástrojů. Dnes by to možná nazvali bio výrobou a byli by jsme nadšení. No, ale zkuste si každý den stloukat máslo v nádobách, které se proto běžně používali. Ani do posilky nebudete muset.. Nástrojů a vybavení je zde k vidění opravdu dost. Muzeum má opravdu velmi slušnou sbírku. Ale kde je sakra mixér? Mě osobně velmi zaujala tehdejší včelnice. Med mám rád. Jenom by mě zajímalo, jak to tehdejší včelaři dělali. Krmit včely cukrem jako dnes, to by si k jeho tehdejší ceně a nedostatku asi nikdo nedovolil. Areál skanzenu je rozsáhlý, kdo zná historii, jistě si zde přijde na své. Návštěvníci také mají možnost využít prohlídek s průvodcem. A jako vždy je potřeba mít štěstí na počasí. U pokladny skanzenu v jeho areálu, jsou stojany na kola. S cyklisty zde tedy počítají, což je fajn. Shrnutí výletu: výlet doporučuji. Je se na co koukat, fotografové budou mít z místa radost. Skanzen je stranou velkých měst, nemíří sem davy turistů v autobusech, takže si zde užijete klidné a odpočinkové odpoledne, při kterém na vás dozajista dýchne historie. Cesta na místo je příjemná, stranou hlavních cesta silnic. V okolí je toho mnoho zajímavého co stojí za vidění. V Kuřimi samotné můžete navštívit místní akvapark, zajímavý je také Kostelec nad Černými Lesy. Kilometrů to není nějak moc, tam i zpět 89 km. Šťastnou cestu.